Karlovarská minerální voda - historie

Díky termálním pramenům s unikátním složením jsou Karlovy Vary lázně světového významu již více než 650 let. Vděčíme za to českému králi Karlu IV., který se často se svou družinou proháněl po lesích, kde náhodně objevil horký pramen. Odtud je známa první historicky dochovaná léčba, kdy Karel IV. koupal své nemocné nohy v minerální vodě jednoho z pramenů a záhy mu přiřkl léčivou moc. Ačkoli lidé přisuzovali karlovarským zřídlům léčivou moc už dávno před založením města, až zkušenost císaře Karla IV., jenž se na vlastní kůži přesvědčil, nechal kolem zázračného pramene vybudovat město, které se těší slávě světového významu. Od této doby se karlovarští lékaři drželi pouze tohoto využití termominerálních pramenů.

Do poloviny 16. století se karlovarská lázeňská léčba sestávala pouze z jediné procedury – přemíry koupelí. Pacienti se koupali 10 i více hodin denně, což vedlo k bolestivému rozpraskání pokožky.  Dle této terapie byly z otevřených ran vyplavovány choroboplodné zárodky nemoci.

 Ke změně a vnitřnímu užití dochází v roce 1521 na podnět lékaře Václava Payera. Velmi významným propagátorem se v roce 1600 stal  Johann Stephan Strobelberger, kde pod vlivem jeho spisů po roce 1620 docházelo k preferenci pitné kúry, která vyústila do extrémů způsobujících zdravotní problémy díky popíjení 50 – 70 koflíků vody denně. Až dr. David Becher tuto metodu a využití vody k vnitřnímu užití dovedl k dokonalosti a zasloužil se o vyváženost lázeňských pitných kúr. Jeho léčebné metody si zachovaly platnost do dnešních dnů, zasadil se o umírněnější dávky vypité vřídelní vody a současně pozdvihl prestiž koupelí.

Karlovarská vřídelní sůl – historie, výroba

Velmi významným mezníkem v historii karlovarských pramenů je rok 1708, kdy dr. Gottfried Berger upozornil na možnost výroby a vývozu soli z vřídelní vody. V roce 1732 karlovarský barvíř Bernhard Richter začal vyrábět a prodávat vřídelní sůl. Na základě propagačního listu vydaném v roce 1734 dr. Hofmannem velmi vzrostl odbyt vřídelní soli, ale v roce 1738 byl její vývoz zakázán z důvodu obavy z poklesu lázeňské návštěvnosti. Čas potvrdil moudrou úvahu dr. Davida Bechera:

„Kdo dosud nebyl v Karlových Varech a vřídelní sůl mu třeba kdesi za mořem pomůže, podnítí současně jeho touhu navštívit to zázračné místo, kde pramení ona vzácná voda. A kdo tu už někdy byl, vrací se, byť si odvážel třeba bednu soli. Nepostižitelnou karlovarskou atmosféru si nikdo odvézt nemůže.“

Až dekretem ze dne 29. března 1769 se v Karlových Varech započala výroba vřídelní soli dle postupu karlovarského hippokrata, lékaře Davida Bechera, a to odpařováním vřídelní vody z mělkých měděných pánví. Roku 1776 definoval dr. David Becher nový postup výroby využívající opakovaný proces krystalizace a rozpouštění za využití tepelného potenciálu termy. Od té doby se vyrábělo zhruba 250 kg soli ročně a její produkce neustále rostla.

Odpařovací metodu dr. Bechera nahradila v roce 1878 technologie za využití uhelného a parního vytápění varných kotlů. Od roku 1882 se kromě původní krystalické soli vyráběla také prášková, navrhnul ji prof. Ernst Ludwig, která prokázala lepší léčivé účinky. V roce 1868 činila produkce vřídelní soli 3.000 kg. Kolem roku 1900 se vyváželo už přes 60 000 kg ročně.

Karlovarská vřídelní sůl se získávala z termální vody Vřídla, která se vedla 1600 m dlouhým potrubím od pramene do solivarny, kde se shromažďovala v nádržích a zahříváním se zbavovala sintru (vřídelního kamene), který by jinak silně zanášel potrubí a kotle. Pumpou se voda přečerpávala do vakuových odpařovacích aparátů, kterých bylo v jedné sadě celkem 5 a dohromady odpařily za minutu přibližně 120 l vody. Prvý z odpařovačů byl zahříván parou z kotelny, ostatní 4 pak parou z prvého odpařovače. Pára se komprimovala a vznikalo silné vakuum.
Tím se ve 4. a 5. odpařovači snížila teplota varu na 60° C a odpařilo se tak z 1000 ccm vřídelní vody přibližně 980 ccm. V posledním odpařovači jsme obdrželi koncentrovaný solný louh, který se shromažďoval v nádrži ke zpracování na práškovou nebo krystalovou sůl.

Zahříváním vody a vyprcháváním kyseliny uhličité se změnil ve vodě obsažený bikarbonát sodný na monokarbonát, bylo třeba ještě provést tzv. karbonizaci, která přemění monokarbonát v původní bikarbonát sodný. V otáčivých bubnech se sůl nasycovala přírodní kyselinou uhličitou, která vyvěrala spolu s vřídelní vodou.

Pravá přírodní karlovarská vřídelní sůl obsahuje všechny rozpustné minerální součásti termální vody přesně v témže množství a složení, jako přírodní pramen.
•    Prášková vřídelní sůl - nahrazuje Vřídlo v případě, že by jeho dovoz způsoboval potíže.
•    Krystalická vřídelní sůl - obsahuje převážně součásti Vřídla regulující s mírným projímavým účinkem stolici, slouží výhradně jako neškodné.

V roce 1974 produkuje nová solivárna již 180 000 kg soli ročně.