Karlovarská lázeňská léčba kdysi a teď
Karlovarská lázeňská léčba byla kdysi výhradně léčbou koupelovou, o tom vypovídá i německé pojmenování města Karlsbad. Koupelové i pitné kúry během staletí prodělaly značný vývoj. Pitná léčba se postupně prosadila až 16. Století, kdy vyšel spis.
Dr. Václava Payera (1488-1537), který doporučil pití karlovarské vřídelní vody a je první knihou karlovarské balneologie vůbec. Doporučoval dva dny po příjezdu do lázní odpočinek, omezení příjmu potravy a pročištění projímadlem. Dávky vypité vody zvyšoval od prvního dne ze 3 tří sklenic až na 16 koflíku denně v šestý den, pak pacient přestal pít a následovala kúra koupelová, trvající dle choroby několik dnů. Vše po východu slunce. Tento cyklus koupelí a pití se opakoval 3 – 4 krát.
„Příroda stvořila Karlovy Vary pro nemocné, nikoli pro zábavu a povyražení.“
Dr. Fabian Sommer (1533 – 1571) rovněž doporučoval po příjezdu odpočinek, pročištění a následně kombinaci koupelové a pitné kúry. Odsuzoval jednodenní střídání koupelí a pití a nejvíce kritizoval popíjení minerální vody přímo v koupeli. Doporučoval sedmidenní pitnou kúru, kde dávky vypitých koflíků postupně zvyšoval (3, 5, 7, 9 pohárků) a v opačném pořadí snižoval (7, 5, 3 pohárky). Následovala koupelová kúra v délce trvání 14 dnů. Někdy koupel trvala i 10 – 12 hodin denně, vyžadovala-li léčba rozpraskání pokožky. Sommer předepisoval i sprchování se vřídelní vodou a jako první nabádal ke zřízení parních lázní.
Dr. Johann Stephan Strobelberger (1593 – 1630) byl horlivým průkopníkem pitné kúry. Pacient byl podroben pitné kúře v trvání 5 – 7 dnů. Vypité koflíky při sedmidenní kúře měly tento sled: 15, 25, 25, 45, 55, 45, a 35. Následovala stejně dlouhá koupelová kúra. Toto vše ve 3 – 4 opakovacích cyklech. Jako první předepisoval pacientům vřídelní sůl.
Dr. Friedrich Hoffmann (1660 – 1742) prof. z Halle, navštívil Karlovy Vary dvacetkrát a intenzivně se zabýval jejich prameny. Roku 1750 doporučil k pití Mlýnský pramen, který se do té doby používal jen ke koupelím. Doporučoval sedmidenní kúru a pak jen 2 – 3 denní kúru koupelovou, kde koupel trvala pouze 1 hodinu.
Dr. Karl Gottlob Springsfeld (1714 – 1772) kritizoval zejména dogmatičnost dosavadní léčebné metody, převážně ve stanoveném počtu dní pro pitné kúry a koupele a dával důraz na individuální vliv vody na nemocného.
„Pokud si v našem umění léčby nějaký prostředek zasluhuje označení univerzální lék, pak tvrdím, že přináleží vodám Karlových Varů.“
Dr. David Becher (1725 – 1792) otec moderní karlovarské balneologie, jako první provedl chemickou analýzu zřídelní vody, ve které objevil kysličník uhličitý. Na základě svých zkušeností razil zásadu, že vodu je třeba pít přímo u pramene, kde je nejúčinnější. Pokud voda stojí řadu hodin ve džbáně, vyprchá plynná substance a zbude jen voda bez ducha. Tento poznatek vedl k revoluční změně lázeňství. Pití přímo u pramene vedlo k vybudování pitných hal a později kolonád, které chránily lázeňské hosty před větrem. Uvedl do souladu pitnou a koupelovou léčbu, doporučoval denní dávky nejvýše 20 koflíků. Po mnohaletém úsilí prosadil výroby a vývoz vřídelní soli, což městu přineslo nemalé finanční prostředky, ačkoli mu bylo vyčítáno, že export soli zruinuje lázeňskou návštěvnost. Bohužel až po smrti byly jeho zásluhy oceněny a dr. Becher byl poctěn čestným titulem „Hippokrates Karlových Varů“.
V současné době, co se týče karlovarské léčby, je hlavním pilířem pitná léčba a z celkového počtu procedur je 30 % poskytováno s použitím přírodního léčivého zdroje. Cílem dnešního lázeňství je prevence a léčení chorob, regenerace sil a relaxace s využíváním síly přírodních zdrojů, také krásy přírodního i kulturního prostředím k čemuž je zapotřebí doby nejlépe čtyř týdnů. Lázeňská léčba vhodně doplňuje ambulantní, lůžkovou i následnou péči. Edukační význam léčby vychová hosta, jak zdravě žít či jak žít s onemocněním.